Digitalizace českých nemocnic v roce 2026. Stav, trendy, otevřené otázky

Ještě před pár lety se o digitalizaci českého zdravotnictví mluvilo hlavně v budoucím čase, jako o něčem, co teprve přijde. Rok 2026 tenhle tón mění. Obecné záměry dostávají konkrétní termíny, povinnosti a odpovědnosti, a je vidět, kde je systém dál a kde naopak zůstávají otevřené otázky.

Co se mění na úrovni legislativy

Od 1. ledna 2026 platí novela zákona o elektronizaci zdravotnictví, která vytváří právní rámec pro další digitální služby v systému. Navazuje na ni nová Národní strategie elektronického zdravotnictví pro období 2025 až 2035, která nahrazuje předchozí strategii z let 2016 až 2026. Nová strategie vychází z vyhodnocení aktuálního stavu podle evropského indexu digitální ekonomiky a společnosti (DESI) a ze SWOT analýzy, a definuje celkem 40 konkrétních cílů, od zapojení pacienta a kvality péče až po rozvoj infrastruktury a řízení na základě dat.

Přibývají i konkrétní termíny povinností. Elektronické žádanky mají být povinné od 1. července 2027, elektronická zdravotnická dokumentace pak nejpozději od 1. ledna 2029. Tyhle dva termíny jsou důležité i proto, že poprvé dávají digitalizaci jasný horizont, do kterého se musí poskytovatelé péče připravit, nejen deklarovaný záměr bez data.

Co se děje na úrovni infrastruktury

Národní centrum elektronizace zdravotnictví (NCEZ) má přejít na model příspěvkové organizace zřízené ministerstvem. Cílem je zajistit jeho fungování i po skončení financování z evropských projektů, což je jedna z klíčových výzev pro rok 2026. Souběžně je prioritou napojit co nejvíce nemocnic a ambulancí na centrální eHealth nástroje přímo přes jejich vlastní software, ne přes samostatné portály, které by znamenaly další izolovanou aplikaci navíc.

Vznikají také standardy elektronického zdravotnictví pro jednotné vedení a sdílení dokumentace a technické standardy pro telemedicínu. Pacientská aplikace EZKarta se přitom postupně rozšiřuje o další funkce.

Kde je vidět největší nerovnost

Zajímavý pohled zazněl od ředitele Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, podle kterého se úroveň nemocničních informačních systémů mezi jednotlivými fakultními nemocnicemi výrazně liší. Zatímco některé lze považovat za modernizované, jiné je potřeba teprve řešit, a to dřív, než se stanou překážkou pro interoperabilitu celého systému. V debatě zazněl i návrh na zavedení povinné certifikace nemocničních informačních systémů, která by potvrzovala, že splňují potřebné standardy.

Otevřené otázky

• Financování. Modernizace informačního systému může jednu nemocnici stát stovky milionů korun, a podle vyjádření zástupců nemocnic současná úhradová vyhláška u některých typů zařízení nepokrývá ani provozní náklady, natož rozvoj a investice do digitalizace.
• Sjednocení standardů. Souběžně s tvorbou českých standardů elektronického zdravotnictví vznikají evropské standardy v souvislosti s nařízením EHDS (European Health Data Space), a jejich vzájemné sladění je samo o sobě náročný proces.
• Nerovnoměrná připravenost. Rozdíl mezi modernizovanými a zastaralými systémy, často i uvnitř jedné nemocnice, může snadno vytvořit překážku interoperability, pokud se neřeší včas a systematicky.

Proč na tom záleží i mimo IT

Digitalizace zdravotnictví přestává být jednorázovým projektem a stává se součástí běžného provozu. To znamená, že rozhodnutí o modernizaci informačního systému, o zapojení do centrálních eHealth služeb nebo o připravenosti na nadcházející povinnosti už nejsou jen technická volba IT oddělení, ale strategické rozhodnutí vedení nemocnice, s dopadem na rozpočet, provoz i na to, jak rychle se nemocnice dokáže přizpůsobit dalším legislativním změnám.

Shrnutí

Rok 2026 je pro český eHealth bodem, kdy se obecné záměry mění na konkrétní termíny a povinnosti. Skutečný úspěch digitalizace se ale nebude měřit počtem nových systémů nebo aplikací, ale tím, jestli propojená data reálně usnadní každodenní provoz nemocnic a jestli pacient přestane nosit papírové zprávy mezi jednotlivými lékaři.